Leze na nás jaro - Kapitola 1

15. února 2011 v 23:23 | Tess |  Leze na nás jaro
Tenhle příběh jsem začala psát předloni na začátku dubna...což je pěkně dlouhá doba...původně to měla být oneshot povídka, ale dneska jsem k tomu sedla a vznikla z toho kapitolovka :D takže to sem dávám...a je to oficiální nový začátek mého psaní na tenhle blog...takže snad si to někdo přečte...a pokud si to přečtete nezapomeňte hlasovat v anketě!!!! :DDD jo..a protože jsem to začala psát už dávno..trošku jsem to zaktualizovala...a určitě všichni poznáte jak...takže ani nemusím říkat, která dvojice to je, protože to všichni určitě poznáte :D a ještě jedna věc..ten název..vymyslela jsem ho tehdy...a nechci ho měnit..i když ta povídka možná nabere trochu jiný směr :D

 

Čáááu! Jak se vede? :D

30. prosince 2010 v 21:38 | Tess |  O nás
To čumíte co? :D já docela taky..aaah...už tolikrát jsem slibovala, že se vrátím..pak jsem něco přidala a zase to uvadlo..

jak řekla JajPi: "třeba to tentokrát myslím vážně" ona to sice řekla o sobě, ale nevermind :D já to třeba taky myslím vážně :D (JajPi do mě zase začíná kopat kvůli kovbojům)...

héééj..lidi!! chodí sem vůbec někdo? :D

ah jo..tolik se toho změnilo..a všechno to uvadlo!!

nedávno jsem zjistila, že Anett přestala psát úplně! FRERARD BLOG UMŘEL!! chápete? náš guru už nepíše! :( pamatuju si ty časy Frerard srazů, kdy se kreslili prasečinky na balonky z KFC :D



ale přichází nová míza!! Comeback!! a možná dokonce hromadnej

(A JAKO!! JÁ SE TU SERU S KRÁSNÝM NÁVRATOVÝM ČLÁNEKEM A ONO SI TO SPADNE, TAKŽE SE MI TEN ZBYTEK, CO JSEM MĚLA NAPSANEJ SMAŽE!! FÁÁÁJN :D)

prostě tam byly nějaký keci o tom, že se vrací i někteří ostatní, jak jsem zjistila...že se to děje kvůli novýmu CD..vrátili nám chuť a dodali enegrii...kluci jedni šikovní!!...jo..pak ještě něco o tom, že jsem tady na tomhle blogu zůstala nejspíš sama, protože plceeek to vzdala už dávno dávno a DareDareDevil nějak zmizela neznámo kam...a pak prostě...těšte se, protože mám chuť psát..takže nejspíš něco stvořím...a třeba je to tentokrát pravda :D

tak se mějte a přichází nová éra!

vaše Tessátko!!

A teď chci pravdu....! Takže do mě

22. října 2009 v 18:35 | Tess |  O nás
ale jako vážně..možná vám to teď příde trochu takový rozmar, ale vážně si myslíte, že píšu dobře? že moje příběhy za něco stojí? vážně si to myslíte? nebo je to už tak udělané, že se povětšinou chválí..a je to kvůli těm, kdo v nich vystupují?

já mám totiž poslední dobou pocit, že moje psaní stojí za starou bačkoru, popřípadě fusekli :DD a to nejen u FF, ale i ve škole při slohu...takžeee...jen do mě :D chci vědět co se vám na mých příbězích nelíbí! moje příběhy nejsou dokonalé a já chci vědět co se vám nelíbí...a nebo co se vám líbí a proč :D:D jen by mě to tak zajímalo :D

btw Kovbojové budou..a dneska..Jajpík si totiž nedá pokoj a to je dobře..kope mě do prdele tak silně, že je prostě napsat musím :D takže do devíti tady určitě budou :D:D
 


Navždy spolu »berard«

16. října 2009 v 23:11 | Tess |  Tess´s strories -> jednorázovky
all right...to je poprvé co jsem napsala dvojici Bert + Gerard..Myslím, že určitě potěším jednu velkou fanynku Bertieho..ale zároveň na mě bude nasraná :D:D Jen chci říct, že takhle povídka je taková..ehm..já vím divná..mám divné období a trochu problémy s jednou osobou..a docela mi pomohlo tohle napsat..takže je to ta trochu o mně a o něm..mno..snad jsem ještě někdo chodí :D:D a pokud chcete pusťte si k tomu The Used - Paralyzed..napsala jsem to při týhle písničce..
A víte co? já jí to věnuju :D Takže můj první berard (jestli tomu tak vlastně můžu říkat :D) je pro JajPíka ♥

Myslel jsem si, že ho znám. Myslel jsem si, že ho znám ze všech lidí nejlépe. Můj nejlepší kámoš. Snad všechno jsme dělali spolu. Známe se snad od školy. Nebo už od školky? Nevím, ale je to fakt hrozně dlouhá doba. Pamatuju jsi, jak jsme v pátý třídě objevili díru, kterou se dalo koukat do holčičí šatny. Oba jsme tenkrát pálili za Julii Adamsovou. Byla fakt kus.

Nebo tenkrát, když jsme si chtěli udělat konečně pořádnýho Silvestra a málem podpálili chatu. Tolik zážitků, tolik vzpomínek. S ním. S mým nejlepším kámošem Bertem. Ještě minulý rok v létě vypadalo všechno super. Byly jsme na prázdninách na Floridě. Šetřili jsme si na to dost dlouho. Ale když jsme se vrátili, všechno se změnilo. Bert mě najednou začal přehlížet. Nechápal jsem.

Zkoušel jsem si s ním promluvit. Zjistit co se děje, ale vždy mě odbyl. Řekl vždy něco jako "To nic není." nebo "Co se pořád staráš." Až jednou když se opil na párty naší společné kamarádky to z něj vypadlo. Byli jsme spolu sami, protože všichni už odpadli. Vyprávěl mi o Floridě a jak změnil na určité věci pohled. Že je jiný než dřív. Že změnil pohled na mě. A pak mě políbil. Myslím, že by to nikdy neuděla, nebýt té spousty alkoholu. Byl jsem v šoku, nevěděl co udělat. Tak jsem se jenom nechal líbat.

Když jsme se přestali líbat, zašeptal mi do ucha ty tři slova. Slova, která zase změnila mě a můj život. "Miluji tě, Gerarde." Poté upadnul do opileckého spánku. Já jsem musel pryč. Pryč z téhle místnosti. Pryč od něj. Procházel jsem se jen tak městem. Po celý zbytek noci. Kouřil jednu ciragetu za druhou. Přemýšlel jsem. Když začalo svítat, stál jsem zrovna před branou parku. Vešel jsem a sednul jsi na nejbližší lavičku.

Proseděl jsem tam snad celé dopoledne, když mi zapípala sms. Od Berta. Chtěl se mnou mluvit. Psal, že nelituje toho, co řekl. Chtěl by mi to pořádně vysvětlit. A chápe, když už s ním nebudu chtít nic mít společnýho. Až v tuhle chvíli mi to všechno došlo. Můj nejlepší kamarád je gay. "Je gay." musel jsem to říct nahlas. Dopadla na mě tíha těch slov. Odepsal jsem mu, že to chápu, ale že chci být radši kamarád.

Poté jsem s ním několik dní nemluvil. Chtěl jsem, ale nebyl čas. A taky jsem neměl odvahu. Ale chyběl mi. Hodně mi chyběl. Uvědomil jsem si, že ten polibek byl pro mě zvláštní. Chtěl jsem ho zkusit znovu. Pokaždé, když jsem si na to vzpomněl, projelo mým tělem zvláštní mrazení. Naskakovala mi husí kůže. Vzrušení? A pak jsem se dozvěděl snad tu nejstrašnější zprávu. Lidi, že školy se to doslechli. Během chvíle to věděla celé škola. Všichni věděli, že je Bert gay. Nějací kluci si na něj počkali a dost ošklivě ho zmlátili. On to nepřežil. Snad se o to ani nesnažil, protože zranění nebyla moc vážná. Nenáviděl jsem ho za to. Teď to chápu a nenávidím sebe. Nenávidím se za to co jsem řekl, udělal a napsal.

Nechtěl jsem být jeho kamarád. Miloval jsem ho. Uvědomil jsem to až příliš pozdě. Tak strašně mi chybí. Znal jsem ho. On by chtěl, abych žil dál a měl šťastný život. Ale já nemůžu. Miluju ho a nikoho jiného. On byl jedinečný. On byl jiný. A proto jdu za tebou Bertie. Sice nevím co je po smrti, ale bez tebe život nemá cenu.




BANG!! Na stěně pokoje se rýsovala velké krvavá skvrna. Na stole ležel mladík se zbraní v ruce. Vedle jeho ruky dopis. Dopis plný pocitů, vzpomínek. Plný lásky. A ve vzduchu viselo několik slov.

"Miluji tě, Gerarde."
"Miluji tě, Berte."

Přečtěte si:-D

8. července 2009 v 21:20 | DareDareDevil |  O nás
Mám pro Vás prázdninové čtecí tipy:-D

1) Je to jedna moje jednorázovka, nedávno jsem si jí četla a vůbec jsem se v ní nepoznala:-D takže, už tu je, ale opakování, je matka moudrosti pov :-D

2) Nevím, jak kdo dalece znáte Harukiho Murakamiho, ale dopuručuju jeho knížku Norské dřevo, byť v ní jsou asi 2 stránky náznaku homosexuality:-) Na druhou stranu je to fakt kvalitní čtení...

3) Frida Kahlo byla velice, velice zajímavá postava a taky trošku zvrácená (to by se mělo líbit:-D), já osobně jsem četla knihu Frida od <Barbara Louis Mujica> a moc se mi líbila.

No a taky občas zavítejte se sem a komentuje:-D Nemůžu uvěřit, že jsem napsala komentujte, ale pravdou je, že to fakt potěší:-D Pa


Edit: Tess 10.7.09 12:30
Tak jsem si řekla, že vám sem hodím taky jeden svůj čtecí tip ;P doufám, že se DareDareDevil nebude zlobit, že jí lezu do článku, ale nechtělo se mi dělat novej :D:D

Takže znáte americkou spisovatelku Laurell K. Hamilton? Pokud ne je to veeelká chyba..napsala serii knížek o jisté Anitě Blakeové, oživovatelce mrtvých a lovkyní upírů. Ovšem nejvyšší upír se do ní zamiluje. Ona ale slíbí svou ruku vlkodlakovi. Takový menší milostní trojůhelník. Já bych to zařadila jako čtení pro větší. Náznaků všeho možného je tam habaděj. V prvním díle sice nic moc, ale pak se to rozjede. A knížky se jmenujou:

Provinilé slasti, Rozesmátá mrtvola, Cirkus prokletých, Kavárna šílenců (to je myslím vše co u nás vyšlo)
mno tak pokud budete mít chuť tak si to přečtěte, stojí to za to ;)

Brainstorm

5. července 2009 v 21:37 | DareDareDevil |  DareDareDevil´s stories -> jednorázovky
Nějak se nemůžu dokopat k pořádné práci...:-( Jsem nemocná a nešťastná, protože nebudu na RfP na Placebo:-( Už zase...
Btw tohle mě prostě napadlo:-D So...

Tancoval jsem strašně rychle, jako bych chtěl, aby mi mozek vyletěl z hlavy a já nemusel na nic myslet.
Vzduch kolem mě houstnul a z hudby se stával souvislý hlučný tón, stejně jako z obrazu přede mnou se stávala souvislá barevná šmouha.

Kéž bych omdlel!

Bohužel se tak nestalo, jen ty ostré pocity v hlavě víc a víc zesilovaly.

Otevřel jsem pusu, aby se mi lépe dýchalo, jelikož ostrá bolest mi z hlavy přes krk postupovala až do plic.

Kéž bych omdlel…

Gay party:-)

30. června 2009 v 16:06 | DareDareDevil |  Fotky // Videa
Tak jsem se vrátila z cest a přivezla Vám pěkné obrázky, jelikož na psaní nebyl absolutně čas:-D
Ani byste nevěřily(i), jak jsou na západě od nás tolerantní... A jak moc podporují gaye... Dávám sem 4 fotky z Antwerp, Belgického města, kde se ten večer, co jsme tam byli konala gay párty... bohužel fotek mám málo, protože jsme se museli zaobírat památkami a rozchod byl krátký... Ale příště bude několik duhových vlajek:-D Až je upravim...
Tak klikněte na celý článek a užívejte si:-D

Thank you darlings ♥

28. června 2009 v 21:42 | Tess |  O nás
Jsem zpět..znovu jsem se dala do psaní. Ani nevím jak to, ale prostě najednou jsem sedla k wordu a začla znovu psát Kovboje. Už jsem chtěla začíst znovu psát dřív. Ale buď nebyl čas nebo chuť..a tak jsem příběhy odsunula na vedlejší kolej. Mno co si budem nalhávat. Na velmi ale opravdu velmi zadní kolej.Snad máte z mého návratu radost.

Ale proč vlastně tohle píšu. Tak nějak jsem projížděla blog..koukala na moje starší příběhy a četla komentáře. Zahřálo mě to po tak dlouhé době u srdce. Vychvalujete moje psaní do nebes a já mám někdy pocit, že si tak úplně nezasloužím. A taky mám pocit, že jsem vám dostatečně nepoděkovala. Takže děkuju! Děkuju za každej komentář, který jste na tomhle blogu zanechali. Děkuju, že sem pořád chodíte. Díky moc.

Možná jsem poněkud sentimentální, ale nevíte o mně jedno věc. Jsem děsná citlivka :D:D ale vážně. Poslední dobou brečim u každí blbosti. Brečim u anime, filmů, seriálů, příběhů. Prostě u všeho. :D:D:D takže ještě jednou. Díky :)

T. ♥

Mezi námi kovboji II

28. června 2009 v 21:05 | Tess |  Mezi námi kovboji
překvápko!! I'm back baby ;P



Každej den to samý. Frank jezdil do tábořiště jenom na snídaně a večeře. Mikey byl celý dny sám. Cesta z tábořiště k ovcím trvala hodinu. Frank nadával. Mikey se nudil. Jednoho pozdního odpoledne se Frank přivlekl, vypil během chvíle dvě plechovky piva a snědl půlku jídla, které Mikey navařil. Poté si vzal cigáro, lehl na stráň a sledoval západ slunce. "Závidím ti." prohodil smětem k Mikovi. Ten se na něj tázavě podíval. "Máš tu pohodu. Nikam nemusíš a děláš si co chceš." "Chm..víš jaká je tu nuda?" "To by mi nevadilo. Už mi to leze krkem. Ráno vstát jet sem, najíst se a jet zpátky. To samý večer. A v noci skoro nespím, protože se budím, jestli nepřišli kojoti." "Aspoň si zažiješ trochu dobrodružství a vzrušení." "Pche…měl bych spát tady. Ten starej tlustej páprda Aguirre nemá žádný právo mě do tohohle nunit." Mikey nevěděl co na tohle odpovědět a tak mlčel. Podíval se nahoru na horu. (pozn. aut. tohle jsem si nemohla odpustit :D:D tak krásně to zní :D) Nevadilo by mu tam spát. Nevadilo by mu každej den jezdit tam a zpět. Hluboku pv srdci to byl dobrodruh. Kradmo se kouknul na Franka. Jak smyslně vyfukuje ten kouř. Mikey se trochu zarazil nad tou myšlenkou. "Co je?" "No..já..Franku jestli chceš, tak já si to s tebou klidně vyměním." "To myslíš vážně?" "Yeah..nevadilo by mi hlídat stádo, ani tam spát." "O to nejde...měli bysme spát oba tady v táboře. A navíc ten jehněčí stan páchne jak kočičí chcanky." "Mně by to fakt nevadilo." "Tam nahoře musíš vstávat dvacekrát za noc a…" Frank se na Mikeyho podíval a poznal, že to nemá cenu. Nepřesvědčí ho. "Tak klidně. Pokud to chceš, ale varuju tě. Moje vaření stojí za starou bačkoru. Umím maximálně otevřít konzervu." "Horší než já rozhodně nejsi. Tak platí. Pojedu už dneska." Za dvě hodinky už Mikes vylezl na koně a vydal se na cestu. Vzal si s sebou zbytek sušenek, džem a kafe. Měl v plánu zdržet se až do večeře a trochu se podívat po krajině.
Další den hrdě hlásil Frankovi: "Oddělal jsem jednoho kojoto. Hned za svítaní. Parchant jeden...Myslím, že ukradl několik jehňat. Vypadal, že by se sežral i slona. Mám ti nechat nějakou horkou vodu? Je jí spousta." Zatímco tohle všechno říkal opláchl si obličej a měl v plánu se oholit. Frank škrábal brambory. Mikey se usmál. "Vidíš, že to s tvým kuchařským uměním nebude tak zlý." "Starej se o svý. A vodu si klidně vem všechnu." "Super..aspoň se důkladně opláchnu." Sundal si holínky a džíny. Frank na něj poočku koukal a tak si všiml, že nemá spodky ani ponožky. Mikey se kolem sebe mocně oháněl žínkou. Kapky odlétaly až k ohništi, kde zasyčely na kamenech. Frank už neškrábal brambory, ale zíral na Mikesův zadek. Byl takový malý, akorát do ruky. Přemýšlel jaké by to asi bylo kdyby..... "Hej Franku…kam to čumíš..prasee." ozval se Mike, hodil po něm mokrou žínku a začal se řehtat. Frank ji naštvaně zvedl. "Je večeře." Najedli se u ohně, každý plechovku fazolí a brambůrky. Napůl si dali láhev whisky. Pak si opřeli o kládu a dívali se spolu do údolí. Střídali se o láhev. Levandulové oblahu měnila barvu a nastávala noc. Pili, kouřili cigarety a povídali si. Oba se cítili skvěle. Našli v tom druhém spřízněnou duši. Frank vyprávěl o rodném ranči a o jeho otci, který dělal rodeo. Mikey vyprávěl o místě, kde žil. Jak jeho rodiče zemřeli a jak to se sourozenci zabalili a jejich cesty se rozešli. Vyprávěli si drňácké historky. Cítili jak mezi nima narůstá jakési pouto. Měli vzájemnou úctu k názorům toho druhého. Mikey nakonec v opilém světle vstal a vydal se zpátky k ovcím. Říkal si, že si ještě s nikým nikdy takhle báječně nepopovídal. Jak léto plynulo, přesunuli ovce na nové pastviny a přestěhovali tábor. Cesta tak byla daleko větší. Mikeymu to ale nečilo potíže, protože doba kretou strávil s ovcema byla stále kratší a kratší.

Demolition lovers XII

24. června 2009 v 10:48 | DareDareDevil |  Demolition lovers
Ha...:-D Jelikože dneska odjíždím a vracím se až v podělí a nebudu mít kde psát a ani net, tak zveřeňuji DL, aby bylo co číst:-D Btw, nestíhám zkontrolovat chyby, protože se snažím už dva dny balit..:-D



Román
Seděl jsem v kodrcajícím se voze a přemýšlel. Napadly mne bohužel jen samé pochmurné myšlenky.
Proklínal jsem sám sebe, vždyť já jsem ten co to dopustil, to já jsem zavinil Mikeyho zavření. Neměl jsem se ženit, byla to mladická nerozvážnost, bál jsem se, že by si na mne ukazovali prstem, jenže teď je to ještě horší.

Kočár zastavil a kočí mi oznámil, že si koně musí odpočinout. V téhle krajině, už nebylo tolik hostinců, kde by se dali koně vyměnit a tak zbývalo jen jediné, přenocovat.

Otevřel jsem dveře, nad kterými se houpala cedulka "zájezdní hostinec" a vstoupil. Nikdo, kromě starého a tlustého majitele tam nebyl.

Okamžitě jsem se zavřel v pokoji, i když jsem věděl, že strávím dlouhou bezesnou noc. Klidně jsem mohl jít dolu a popíjet s kočím a hostinským nějaké laciné víno až do otupění, aspoň by mne netrápilo svědomí, ale můj druhý, lepší hlas mi šeptal, že bych měl zůstat střízlivý, hlavně kvůli Mikeymu.

Kam dál