Guardian Angel

15. ledna 2008 v 14:30 | Pája |  Other stories -> Frikey
Takže, je tu první část našeho historicky prvního Frikey. Snad se bude líbit.


Frankie
"Franku! To jsem rád, že jsi přišel." Přes chodbu skrz dav lidí se ke mně hrnul kluk. Byl jako vždy celej v černym a jako vždy, totálně namol. "Gerarde! Ježiši, kolik už si toho vypil? Ještě není ani půlnoc a máš jí jak z praku!" Odhrnul si z obličeje pramen svých černých dlouhých vlasů a zavrávoral. Musel jsem ho podepřít. "Dobrý Franku, dobrý. Jsem OK!" moc tak ale nevypadal. "Nepotřebuju tvoji pomoc, už zase stojim. Dobrý. Hele jdu to tady obejít. Chovej se tu jako doma." To mi ani nemusel řikat. Jsem tady víc než doma. Nesnáším tyhle oslavy narozenin. Jenže Gee je velkej pařmen a dvacítka se prej musí oslavit. Nebudu ale tvrdit, že jsem tady z donucení. Naopak, přišel jsem dobrovolně a rád. Zašel jsem do kuchyně a doufal, že tam bude sud s pivem. A nejen ten sud… bylo tam oboje. Sud i on! Seděl na kuchyňský lince a tvářil se nepřítomně. Vypadal dost nemocně. Ruce se mu tak moc klepaly, že sotva udržel kelímek s pivem. Ach Mikey, snad sis zas nešlehnul? To Mikey byl pravej důvod toho, proč jsem tady a proč se pořád bavim s Gerardem. Nikdy jsem netvrdil, že jsem 100% na holky, ale nejsem ani na kluky. Nezajímaj mě ztřeštěný puberťačka a ani ostatní borci ze školy. Já zbožňoval jenom Mikeyho. Věděl jsem o Mikeym snad všechno. Alespoň nějak se vyplatily ty roky přátelství s Gerardem a jeho děsnou partou. Mikey je plachej, proto se straní ostatních. A taky jsem věděl, že občas šňupe, proto se ho ostatní stranily. A to nejhorší bylo to, že je na holky. Teda vždycky to říkal Gerard, že má Mikey nějakou holku v New Yorku, ale nikdy jsem jí neviděl. Neříkám, že Mikeyho miluju, to ne, ale mám ho rád. A taky bych mu chtěl nějak pomoct. Došel jsem k sudu s pivem a nalil si do kelímku. Mikey se na mě podíval. Nadšeně jsem mu zamával. Můj pozdrav mi oplatil pouze přikývnutím. Myslim, že totiž sotva dokáže zvednout ruce. Ale usmál se na mě! To mě vždycky potěší. Ne! Co to dělá? Jde pryč. Asi chce rozchodit nějak to množství alkoholu a koksu v krvi. "Hej Franku!" podíval jsem se kdo to na mě volá. Ray. Náš společnej kámoš. Ray taky hraje na kytaru jako já. No nechci se nějak vychloubat, ale určitě mi to jde líp, než jemu. "Ahoj tak jak to jde?" zeptal sem se ho, když ke mně konečně došel. "Ale jo, pohoda. Tak co tady tomu říkáš?" Musel hodně křičet. "Je to tu docela slušně rozjetý. Připadám si jako na pařbě u Stiflera." Ray se mé poznámce hlasitě zasmál. Nějakou dobu jsme se tam bavili o kytarách. Najednou šla většina lidí ven směrem k bazénu. "Hele, co se děje?" zeptal jsem es holky co šla kolem mě taky ven. "Nevim, něco se děje u bazénu." Odpověděla mi akorát. Byl jsem zvědavej o co jde. Procpal jsem se do první řady u bazénu. Kluci táhli něco velkého ve spacáku. Spacák byl zazipovanej tak jsem neviděl, co v něm je. Ať v něm ale bylo cokoli, bylo to živý. Dost hlasitě to říkalo různý nadávky. Kluci to bezstarostí hodili do bazénu. Ježíši koho to tam ti debilové zazipovali? Spacák šel pomalu ale jistě ke dnu. Podíval jsem se po ostatních, někdo mi tu ale chyběl. Mikey! Bože v tom spacáku byl Mikey! Podíval jsem se co dělá Gerard. Nic, ležel na lehátku pod nějakou blondýnou. Začínám panikařit. Co když se utopí? Co mám dělat? Seru nato, jak budu vypadat před ostatníma, jdu pro něj. Vyndal jsem si věci z kapes a skočil pro něj do vody. Kurva, proč musí bejt tak těžkej? Dalo mi to dost zabrat, než sem ho vytáhl ven. Doprdele on se nehýbe! Co když je mrtvej?! S námahou jsem odzipoval spacák. Myslíte si, že mi někdo pomohl? Ne! Ostatní dělali jako by se jich to netýkalo. "Mikey, Mikey si v pohodě?" Mikey se na mě zmateně podíval. "F-Franku?" chudák, byl ještě pořád mimo. "Jo, to jsem já. Všechno je už dobrý." Snažil jsem se ho uklidnit. Pomohl jsem mu dostat se ze spacáku. "Já, no asi bych se měl jít usušit nahoru." Odešel. To byl náš nejdelší rozhovor. "Gerarde?!" teď jsem měl fakt vztek. Tu pitomou káču jsem od něj odstrčil. "Hej, co to děláš ty debile?" křičel na mě nasraně. "Co dělám já? Spíš co děláš ty! Málem si přišel o bráchu!" díval se na mě nechápavě. "Zazipovali ho ve spacáku a hodili do bazénu!" Gerard se konečně probral. "Fakt? Jé, a já o to přišel. Ksakru." Otočil se směrem do davu. "Hej, máte to někdo natočený?" Ježiši to je idiot.
Mikey
Nesnáším tyhle povinný oslavy narozenin. Nechápu, proč sem chodim. Stejně se tu semnou nikdo nebaví. Na posilněnou jsem si u sebe v pokoji dal čáru. Pak teprve jsem mohl sejít dolu. Vlastně to mělo nějakou výhodu sem jít. Mohl jsem se zadarmo ožrat a nikdo mi nic neřekne. Po pír kelímkách piva mi došlo, že kombinace alkoholu a koksu není zrovna nejlepší. Pro jistotu jsem si sednul na kuchyňskou linku. Svého kelímku jsem se ale nevzdal. Jéé! Je tady Frankie! Toho já měl vždycky rád. Škoda jen, že vždycky, když spolu mluvíme je takovej zaraženém. Zamával mi! Do prdele, nějak se to ve mně hejbe. Asi budu blejt. Cestou na záchod mi šli lidi rychle pryč z cesty. Věděli proč. Jen co jsem vykonal svou potřebu jsem se šel podívat ven. No, to jsem asi neměl dělat! "Jé hele tady jde Way junior!" proč mě nemůžou nechat bejt?! "Hele kluci, začínám se trochu nudit. Co se pobavit?" navrhnul jeden kluk ostatním. Hádejte kdo měl bejt zábava? Já! Chytli mě a zazipovali do spacáku. "Hej vy kreténi, pusťte mě!" Věděl jsem, že nemá cenu křičet. Stejně to nepomůže. Ježíši kriste já padám! Voda! Co mám dělat? Hlavně neomdlít, hlavně neone…. Někdo začal rozepínat spacák. To už jsem asi mrtvej! Hnědý oči! Kdo má hnědý oči? "F-Franku?! Byl to Frank. Teď se cítím fakt dost trapně. Zdrhnul jsem ze zahrady nahoru do pokoje. Slyšel jsem, jak Frank něco křičí na brášku. Byl jsem sám. Jako vždycky. Nikdo se mě nezastal, jako vždycky. Nikdo mi nepomohl, jako vždycky. Někdo klepal na dveře. Nevnímal jsem to. Pořád. Nechte mě bejt! Ten člověk je neodbytnej! "No jo pojď dál!" Frankie! Tvářil se jako by tu byl omylem. "Co potřebuješ?" "Já, no chtěl jsem se tě zeptat, jak ti je?! To mě nasralo. "Je mi skvěle! Dokonale jsem si zaplaval." Proč já na něj jen řvu?! On mě tam přeci nehodil. "Aha. Tak já zase půjdu." Řekl mi smutným hlasem. Chtěl odejít. Notak Mikey, udělej něco! On to tak nemyslel. "Počkej, promiň. Já nechtěl jsem na tebe tak vyjet." Zrudnul jsem. Jé, nejsem v tom sám, taky se červená. "Jo, to je dobrý, každej by se nasral." Zase se zatvářil rozpačitě a já už podruhý měl motýli v břiše. "Fajn. Měl bych se usušit. Ale klidně tady zůstaň, jsme přeci kluci, nemám nic cos už neviděl." Zase zrudnul. To s nim dělám já? Jestli jo, tak mi to dost lichotí!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama