Guardian Angel 2

15. ledna 2008 v 14:31 | Pája |  Other stories -> Frikey
Frankie
On se hodlá převlíknout! Přede mnou! Na tohle jsem moc starej. "Mu-můžu si sednou?" tohle bych asi neustál. "Jo jasně." Přikývnul. Sednul jsem si do křesla a snažil jsem se na něj nezírat. To nejde! Já na něj zírám. On je ale prostě úžasnej. Když se převlíknul do suchého nervózně se pousmál. "Už jsem se převlíknul." Tyhle trapný situaci se nešlo vyhnout. "Ekwww, jo." Co mám asi tak na tohle říkat?

"Asi zase půjdem dolu ne?" zeptal jsem se ho. "Hele, co udělal Gerard když mě tam hodili?" zajímal se Mikey. "No… on u toho nebyl." Vysvětlil jsem mu. "Hmm, tak jo." Když jsme se vraceli dolů, většina lidí už odešla. Nejspíš nechtěli mít nic společnýho s tim incidentem u bazénu. A kde je Gerard? A Mikey? Šel přeci hned zamnou! "Do hajzlu neřvi na mě Mikey!" to bylo z kuchyně. A byl to Gerardův hlas. "Já na tebe neřvu, jen si tady klidně povídáme." Tohle byl Mikey. Co se to tam děje? Podíval jsem se do kuchyně. Gerard seděl na kuchyňský lince a Mikey stál nebezpečně blízko. Kromě nás tří tam byla i ta blondýna. Ta holka je jak otravnej hmyz. "Hele Mikey, jdi si radši lehnout a pak si popovídáme." Gerard se snažil mluvit klidně, ale moc mu to nešlo. "Sem dobrej, jasný? Promluvíme si teď. Nesnáším tě Gerarde! Proč ses mě nezastal? Proč? Radši ses věnoval Elize než mě! Já tě…" co chtěl Mikey říct se už nejspíš nedovíme. Všechno se seběhlo rychle. Mikey omdlel. Gerard byl v tu ráno na nohou. A já přestal snad i dejchat. "Mikey! Mikey prober se!" Byl jsem to já, kdo ho křísil. Gerard tam stál a jen blbě čuměl. "no tak pomoc mi! Namoč nějakej hadr do ledový vody!" za úkoloval jsem ho. Než to ale udělal, Mikey byl zpátky. "Mikey? Si v poho? Není ti něco?" Bál jsem se o něj, jako ještě o nikoho. "Jo jsem okay." Natáhnul ke mně ruku. Stisknul jsem jí a v tom samim okamžiku mnou projel hřejivej pocit. Bylo to už dneska podruhé, co jsem se ho dotknul. Další rekord. "Si opravdu ready? Nechceš třeba zavolat doktora?" chtěl jsem o něj pečovat. "Je v pohodě, už to jednou řikal! Jdi spát Mikey." Gerard konečně promluvil. Mikey bez řečí odešel do pokoje. Proč ho tak poslouchá? Propaloval jsem Gerarda tím nejhorším pohledem, jakej jsem uměl. Proč se k němu tak chová? "Hele Gee, co ti tvůj brácha udělal, že jsi na něj takovej?! Gerard mě sjel pohledem od hlavy až k patě. Takhle se na mě nikdy nedíval. Nenávistně. "Je to můj mladší bráška. Musím chránit jeho tajemství. A musím chránit i jeho." Odešel. Cože? Jaký tajemství? A proč by ho měl chránit?
Mikey
Gerard semnou zachází jako s malim fakanem. Ani nevim co se stalo. Vím, že jsem na něj křičel a pak už si pamatuju jen to, že jsem se probudil na podlaze. Nade mnou se vznášely ty nejhezčí hnědý oči na světě. Frankie! Už podruhé během jednoho večera mi pomohl. Je jako můj anděl strážný. On vlastně je anděl. Ty jeho nádherný oči, delší vlásky a malinkatej nosánek. Byl rozkošnej, dokonalej. Ale notak Mikey! Ty nemůžeš bejt teplej, to nejde. Nemohl jsem usnout, ne že bych nemyslel na Franka, ale nemohl jsem zastavit kašel. Asi mám teplotu. Omyl! Horečka 39,7 °. No tak nepůjdu zejtra do školy. Stejně budu mít kocovinu. "Mikey, vstávej!" Gerard roztáhnul závěsy. Do pokoje proniklo podzimní slunce. Klepal jsem se zimou, v noci jsem na sebe oblíknul ještě další dva svetry a našel ještě nějakou deku. "Mikey, co je ti?" Gee si sednul ke mně na postel. Tvářil se ustaraně. "Asi jsem včera nastydnul když jsem se byl koupat." Gerard se zatvářil provinile. "Hele promiň. Já byl zrovna zaneprázdněnej. No však víš… Eliza." Co na to mám říct, radši jsem mlčel. "A taky promiň za to, jak jsem na tebe křičel. Moc mě to mrzí. Nechci aby se ti něco stalo. Mám tě rád bráško." Páni, to bych od Geeho nečekal, omlouval se mi! Byl jsem vlastně jedinej koho měl. Jedinej on věděl, že jsem feťák. A taky věděl, že nejsem zrovna nějak moc na holky. "Taky tě mám rád Gee." A pak udělal něco, co už dlouho ne. Obejmul mě! Bylo to zase jako dřív. "Zůstanu s tebou dneska doma. Dám na tebe pozor." Řekl mi Gee a něžně mě políbil na čelo. Zase je všechno tak, jak má být. Zase jsme bráchové na život a na smrt.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama