Guardian Angel 4

15. ledna 2008 v 14:32 | Pája |  Other stories -> Frikey
Frankie
Přesně takhle jsem si to představoval. Měl jsem ho takhle blízko! Ach Mikey! "Frankie…Já." Nevim co chtěl říct. Děl už jsem nevydržel čekat. Nikdy jsem nezažil nic lepšího. Ten polibek byl tak neuvěřitelný! Panebože, já líbal Mikeyho! A dole je Gerard. Může kdykoli přijít nahoru. Odtáhnul jsem se. Mikey se zářivě na mě usmíval.

"Frankie, já nevim co říct. To bylo neskutečný!" po rýgle větě jsem přestal vnímat snad úplně všechno. Jen já a Mikey. "Jo, já vím. Mikey, tak dlouho jsem na to čekal." Nemohl jsem zabránit smíchu. Mikey se taky smál. Je tak sladkej. Už zase ten děsivej kašel! "Mikey, to vůbec nezní dobře. Měl bys tam zajít už dneska." Pořád kašlal. "Jdu pro Geeho." Vyběhl jsem z pokoje a schody dolů jsem bral po třech. "Gee! Hele Mikey má děsnej kašel, fakt to nevypadá moc dobře." Gerard seděl v obýváku a koukal na televizi. "Cože? Já mu to řikal. Proč mě neposlouchá!" Gerard na mě civěl jako kdybych spadnul z jahdy. "Mikey si dobrej?" v životě jsem neviděl Geeho tak vyděšeného. "Máš pěknou horečku. Musíš do nemocnice." Gerard se začal přehrabovat ve skříni a hledal nějaký teplý oblečení. V nemocnici se nás hned ujali. "Kdo z vás je příbuzný pana Waye?" zeptali se nás. "Já. Co je s bráškou?" zajímal se Gerard. "Má zápal plic. Naštěstí to není nic vážného. Pár dní si tady ale poleží." Vysvětlila nám sestřička. "Můžete jít prosím vás semnou? Musím vyplnit nějaké formuláře." Požádala Gerarda. "Hele Frankie, prosím tě, zajeď k nám domu a sbal Mikeymu nějaký věci a pak mu to sem dones." Požádal mě Gerard. Dal mi klíče od baráku i od auta. "Autem tam budeš rychleji. Jo a někde v posteli by měl mít ňunínka. To je jeho…" "Medvídek." Dořekl jsem za něj. Usmál se na mě. "To bude dobrý Gee. Dovezli jsme ho sem v čas." Snažil jsem se ho uklidnit a povzbudit. "Jo, Mikey se uzdraví. Věřím mu a ty taky…" rychle jsem dojel k nim. Vyběhnul schody k Mikeymu do pokoje a začal jsem se přehrabovat v tý samí skříni, jako předtím Gerard. Naházel jsem do tašky to nejdůležitější. Pyžamo, nějakej svetr, triko, kalhoty, nějaký ty boxerky a samozřejmě hygienu. Mikey je tím úplně posedlej. A teď plyšáček. Byl zahrabaném v peřinách. Opatrně jsem ho položil na vrch tašky. A teď rychle zpátky. Dalo mi to trochu zabrat, než jsem našel Mikeyho nemocniční pokoj. Ani jsem neklepal a rovnou vešel dovnitř. Spal. Nechci ho budit. Položil jsem mu tašku na židli a vyndal z ní plyšáka. Položil jsem ho vedle něj. Páni, je tak sladkej když spinkal, vypadá jako neviňátko. Ach jo. Miluju ho! No, zítra se tady za nim zastavim.
Mikey
Otevřel jsem oči. Do pokoje svítilo skrz žaluzie slunce. Rozhlídnul jsem se po pokoji. Někdo mi přinesl tašku s věcma a dokonce i ňunínka. To byl asi Gerard. Páni, jsem unaveném. Zavřel jsem oči a rekapituloval včerejší den. No vlastně jenom těch pár minut s Frankem. Kurva, já jsem něj úplně hotovej! Jen doufám, že se to nedoví brácha. Asi by se mu to asi moc nelíbilo. Někdo vešel do místnosti. Sestřička. Byla to nějaký mladá slepice. Snažila se na mě házet očka. Kdyby jen věděla. "Co mi je?" zeptal jsem se jí. "Máte zápal plic pane Way." Sdělila mi informaci. "A kdo mi přinesl věci?" sestřička se na mě usmála. "Nějakej mladej kluk. Ne váš bratr. Tenhle byl celej potetovanej." Frankie! Byl tady. To on mi přinesl medvídka. Abych tady nebyl sám. Zbytek dopoledne jsem prospal. Odpoledne se tady stavil Gee. "Tak co bráško? Jsou na tebe hodní?" zeptal se mě s ustaranou tváří. "Je to tady docela dobrý." Ujistil jsem ho. Byl tady semnou asi hodinu. Pak musel odejít. Ani ne deset minut po jeho odchodu přišel Frankie. Už od dveří zářil jako sluníčko! Určitě se s Geem někde potkali. "Ahoj Mikey." Usmíval se na mě jako andělíček. "Frankie! Už jsem měl strach, že nepřijdeš. Posaď se." Frankie mě asi špatně pochopil, chtěl si sednou na židli. "Ne, já myslel ke mně!" opravil jsem ho. Jenže Frankie si sednul na židli. Tvářil se utrápeně. "Frankie, co se stalo? Pověz mi to." Snažil jsem se z něj něco dostat. "No víš, ty máš přece přítelkyni." Cože? "Přítelkyni? A to ti jako řekl kdo?" Frankiemu se začali drát slzy do očí. "To je snad jedno. Máš přítelkyni. To není fér Mikey, proč?" ani nečekal na odpověď a utekl z pokoje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama