Love or hate?-END

21. ledna 2008 v 15:28 | plceeek & Aristokitten |  Plceeek´s stories -> jednorázovky
Tak jsem jim to všechno vyklopil. Nevěděl jsem jestli chci aby to věděli...nebo aby to věděli zrovna ONI ale...prostě jsem to potřeboval někomu říct. Soucitně se na mě dívali a pak jen řekli že to bude dobrý...najednou to trapné ticho prolomil zvonící telefon. Mamka to šla zvednout
,,Ano ? Ano...eh...dobře...ano...''
,,Franku ! Volá Gerard ! '' najednou jsem zpanikařil
,,Eh...tak mu řekni že tu nejsem !''
,,POzdě...prostě poď sem ! '' chvíli jsem přemýšlel ale pak teda šel k telefonu...

Gerard
POkoušel jsem se Frankovi dovolat na mobil...prej nedostupný...chjo...nakonec mě napadlo že by moh být Frank u svých rodičů tak jsem zavolal tam. Zvedla to nejpíš jeho matka...Nakonec se tam ozval Frankie...najednou jsem nevěděl co mám říkat
,,Eh...Frankie...já se ti chtěl omluvit...v tom obchodě to byla jenom Lyn...ona...jenom...my se známe jenom pár měsíců...prostě...'' najednou mě přerušil...
,,To je mi jedno ! Měl jsi to říct ! A né mi lhát '' to už mi do toho telefonu brečel a pak to položil...
Najednou jsem si uvědomil jak jsem to pokonil...měl jsem říct že ona jenom po mě chtěla abych dělal jako že jsem její kluk kvůli jejímu bývalému...nevěděl jsem jestli mám zavolat znova...rozhodl jsem se nakonec že pojedu k jeho rodičům....
Frankie

Šel jsem do svého pokoje kde jsem spal jako malej a lehnul jsem si na postel. Rozbrečel jsem se jako malý děcko a obejmul jsem polštář. Sakra musel ten debil volat až sem?! Zachvíli sem snad přijede nebo co! To už by fakt přehnal..cs..prej "to je jenom lyn,známe se jenom pár měsíců.." bla bla. Kurwa on si snad ani neuvědomuje co mi tim způsobil! Nesnášim ho.."kurva nesnášim ho!!" zakřičel jsem a bouchnul jsem do postele. Z očí se mě valili nový a nový slzy a nešli zastavit. Pořád jsem měl před očima to jak jsme se naposled milovali..byl tak něžnej..a pak..s tou Lyn nebo co..zmetek jeden :-(
Stále Fáfula
Najednou někdo zazvonil...Tak to si snad už dělá srandu ne ? Uslyšel jsem jak se baví s taťkou...jistě že ho pustil dál, dokonce mu řekl že sem u sebe v pokoji...Na to sem neměl nervy...proč mě s tím pořád otravuje ? Bože...Vylezl jsem oknem a utíkal pryč...Večer se vrátím...snad už tam nebude...

Gerard
Když jsem zazvonil u dveří otevřel mi jeho otec. Naštěstí mě pustil dál, ale Frankieho jsem nemohl najít. Pochopil jsem...nechtěl mě vidět tak utekl...vydal jsem se do města...tam si sedl do jedný hospody a opil se na kost...když jsem se vracel k autu viděl jsem Frankieho jak jde naproti mě. Všiml si mě až po chvíli a hodil po mě nenávistný pohled. Najednou jsem cítil strašný vztek, bylo to nejspíš tím alkoholem. Byl jsem hrozně naštvaný, že mě nechce vyslechnout. Že mi nevěří a tak...Nevím kde se to ve mě vzalo ale začal jsem ho mlátit...Bylo to kousek za městem takže nebyla šance že by nás někdo viděl...jeho rodiče bydleli v malém městě. Kopal jsem ho a bouchal. Měl jsem hrozný vztek. Potom jsem na něj zařval že je totální idiot a odešel jsem. Do auta samozřejmě...tam jsem usnul....
Frank

Ten hajzl..mě zmlátil..všechno mě zasraně bolí. Zůstal jsem tam ležet,nemohl jsem se ani pohnout. Asi jsem tam usnul a vzbudil jsem se až v nemoncici. Otočil jsem hlavu a vedle mě ležel nějakej kluk,o pár let starší než já.
Přišla ke mě sestřička. "Tak co,pane Iero,už je vám líp?" zeptala se. "Jo..a co tu dělam?" "Máte těžkej zápal plic..někdo vás sem odvezl,našel vás ležet na zemi,nastydnul jste. Budete tu asi dva ař tři týdny a potom budete ještě tak týden doma. A teď už musím jít,máme ještě další pacienty" řekla mi a šla zase pryč. (Jsem z toho celej nakřivo že šli hrábě na pivo) "Ahoj.." řekl ten kluk a usmál se na mě. "A-ahoj..s čim si tu ty?" zeptal jsem se ho. "Zlomená klíční kost.." Ou.. "Je,tak to je pěkně blbý..to měla jednou moje babi a hojilo se jí to hrozně dlouho.." "Jo to se hojí dlouho" řekl. "No a jak se ti to vůbec stalo?" zeptal jsem se ho. "spíš kdo mě to udělal.Nějaký hopeři..chápeš,nesnášej punkery.." Jo,s tim mam svejch zkušeností taky dost. "Aha..jo na střední mě to taky dělali.." "Tak to jo..a kolik ti vůbec je?" zeptal se mě. "Mě je 27..a tobě?" "Mě 29" řekl a usmál se. Zatim je docela v poho..
Chvíli jsme se bavili o různejch věcech,ale pak se otevřeli dveře a tam stál...Gerard! Bože..co ten tady chce...sakra tak mě ublížil a ještě chodí za mnou? Co ode mě chce ten hajzl?! "Kurva Gerarde co tady chceš?! Nechápeš že tě nechci vidět? Nikdy! Jdi pryč!" zakřičel jsem na něj ale on jako by mě neslyšel,zavřel dveře a šel si ke mě sednout. "Franku..chci ti něco říct.." začal něco řikat ale já jsem ho přerušil. "Ale já nechci nic slyšet! Radši si di za tou svou Lyn se kterou se znáš jenom pár měsíců a mě nech bejt! Co po mě kurva chceš po tom všem? To už si mě toho neudělal dost?! GERARDE KURVA JÁ SEM TĚ MILOVAL!" zařval sem na něj a přiběhla tam sestřička. "Děje se něco?" "Jo děje. Tenhle chlap mě tu obtěžuje." řekl jsem jí. "Aha..tak pane musíte odejít nebo někoho zavolam aby vás odvedli" řekla mu a já jsem se v duchu zasmál. "Frankie..promin" řekl mi a šel. "Tohle se neodpouští Gerarde!" zakřičel jsem na něj. "Vy ho znáte?" zeptala se mi sestřička. "Ne.takovýho jako se chová poslední čtvrt roku ho neznam." řekl jsem jí a ona už šla.
"To byl tvuj přítel?" zeptal se mě Bob. Tak se jmenuje. "Bejvalej.." řekl jsem mu a steklo mi několik slz po tváři. Sakra. "Aha..takže..seš gay?" "Jo sem..vadí ti to?" zasmál se. "Ne nevadí,já jsem bi" "Ahaa tak v tom případě mě těší pane bisexuále" řekl jsem a podal mu ruku. Taky mě jí podal a řekl "Mě taky těší pane homosexuále" smálí jsme se tomu blbýmy vtipu asi 5 minut.
Fráňa
S Bobem sem se hodně skamarádil. Teda mimo různý modřiny a tak co mi udělal Gerard mě ten zápal začal trochu trápit. Nějak se to zvrtlo tak jsem tam musel ještě chvíli v tý nemocnici zůstat. S Bobem jsem si hrozně skvěle pokecal. Byl strašně fajn. Nakonec nás pustili ve stejný den. Vydali sme se spolu za kávu.

Gerardlína
Když jsem se probudil zavzpomínal jsem co se stalo. Proboha já idiot ! Rozběhl jsem se k místu kde jsem Franka viděl naposled. Nebyl tam. Ach ne. Ale v dálce byla slyšet houkačka...aha...tak ho asi odvážej do nemocnice...přišlo mi divný že je ještě tma...kouknul jsem na mobil...no...tak spíš už je tma...sem prospal celou noc + den v autě...a Frankie tady na zemi ? Proboha dyť je hrozná zima...Ah bože co jsem to udělal ? Vydal jsem se rychle do nejbližší nemocnice. Pátral jsem po něm...nic o tom nevěděli. Vydal jsem se do druhé nejbližší. Nic...pak jsem zase z neznámých důvodů usnul. Když jsem se o pár hodin později probudil vydal jsem se k třetí nemocnici ta už byla blízko Belleville.
,,Dobrý den, prosím vás, nepřivezli k vám někdy v noci Franka Iera ?''
,,Počkejte podívám se'' řekla sestra :,,Ano pokoj 113''
,,Děkuji''
Hm...sto třináct...třináct...nešťastné číslo. Ale snad mě Frankie vyslechne..i když...jak by moh ? po tom všem ?
"Kurva Gerarde co tady chceš?! Nechápeš že tě nechci vidět? Nikdy! Jdi pryč!" křičel na mě když jsem se objevil u dveří...musel jsem mu všechno vysvětlit ! Začal jsem :"Franku..chci ti něco říct..'' ale přerušil mě pak přišla sestra...jestli neobtěžuju...prej jo...tak mě vyhodila...Panebože Frankie... brečel jsem před nemocnicí. Co budu dělat ? Vydal jsem se domů.
Po pár dnech jsem se rozhodl zajít si do kavárny. Teda do kavárny kde jsme s Frankiem byli poprvé. Tam jsme se potkali. Uviděl jsem ho tam...Utekl jsem pryč. Doma jsem znova brečel. Pak jsem si vzal papír a tužku a napsal dopis...

Frankie
Najednou jsem uviděl jak Gerard vešel do dveří kavárny. Jak mě spatřil utekl. Naštěstí. Po asi dvou hodinách konverzování s Bobinou a pitím různých blbostí jsem si vzpomněl že jsem vlastně u Gerarda nechal svoji kytaru ! Proboha ! Nojo...tak to tam musím jít. Bez ní bych to nepřežil.
,,Eh Bobe...já teď ještě musím něco zařídit promiň...'' začal jsem mu nějak vysvětlovat že dnešek tímhle končí...ale řekl mi že mě tam zaveze...
Přijel jsem tam a chtěl už zazvonit. A jo ! Já mám ještě klíče. Někde jsem je vyštrachal a když jsem si otevřel málem mě vomyli...
Gerad ležel na zemi. Úplně bílej a kolem spousta krve. Opravdu strašně moc. Obě ruce měl pořezané a v jedné držel nějaký papír. Začal jsem strašně brečet. Nikdy jsem ho nepřestal milovat. Jen jsem potřeboval čas. Začal jsem číst...
Ahoj Frankie,nevím jestli tohle čteš..Je to dopis pro tebe. Prosím,přečti si ho..
Chci se ti strašně moc omluvit za to co jsem udělal.To s tou Lyn..vážně,nic jsem s ní neměl. Ale rozešel se s ní kluk a byla z toho fakt špatná..tak mě požádala jestli bych jako nemohl dělat že s ní chodim. Ale nikdy jsem s ní nic neměl,přísaham..Miluju jenom tebe Frankie.Pořád tě miluju a moc. A za to co jsem udělal potom..tak..já jsem byl ožralej a když jsem tě viděl jít proti mě..nevim co se se mnou stalo,najednou jsem byl naštvanej,že mě nechceš vyslechnout a tak..tak jsem udělal co jsem udělal. Ani nevíš,jak strašně mě to mrzí. vim,že už mě nechceš vidět a nesnášíš mě. Já bez tebe Frankie nedokážu žít..vím že už by si se mnou nikdy nechtěl nic mít a to je ten důvod proč jsem tohle udělal..Protože tě hrozně miluju a žít bez tebe nemá cenu..Promiň..Miluju tě. Gerard.

Když jsem to dočetl rozbrečel jsem se ještě víc. Sakra proč jsem ho nenechal nikdy domluvit?..Ale teď musím rychle zavolat záchranku..Vytáhl jsem mobil a zavolal jsem ***(netušim jaký číslo mají v NJ). Asi za pět minut tady byla..ale co když už je pozdě?..Ne to ne..Sakra..Doufal jsem,že je to v pořádku a zase to bude jako dřív.. "Miluju tě Gee.." řekl jsem mu ještě,když ho dávali na takový to pojizdný nosítko (XDD) a nakládali ho do sanitky. Nasednul jsem si k Bobovi a na Pansy jsem úplně zapoměl...
Jeli jsme těsně za sanitkou. K nemocnici to naštěstí bylo kousek. Pořád jsem brečel a ten dopis držel v ruce. Když jsme vystoupili doktoři ho odnášeli. Ale..nějak strašně pomalu. Všichni měli na tváři zdrcený výraz
,,Je mrtvý'' řekl doktor
,,Ne...to...to ne...'' vydechl jsem

O pár dnů později
Stojím nad propastí a cítím jak mi slzy stékají po tváři. Oči mám zavřené a do tváře mi fouká vítr. Je noc, ale zima není. Vzpomínám na tebe Gee. Moc mi chybíš. Lituji toho co jsem udělal. Nedokážu bez tebe dál žít. Nejde to. Očí mám stále zavřené, ale tělo už se naklání. Cítím jak se patama odlepuji od země. Už to nejde zastavit. Miluju tě Gerarde ! A navždy budu...
THE END
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Justinka Justinka | Web | 7. ledna 2011 v 21:41 | Reagovat

Naprosto nechápu, jak to, že ti nikdo nenapsal dva roky komentář k tekhle skvělé povídce. Přišla jsem sem na radu Tess a neprohloupila, i když vlasně ty kluky neznám, tak povídka to byla fajn. Pořád jsem věřila, že to srovnaj. Ten konec je drsnej.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama