I know, who are you

12. února 2008 v 21:43 | tess |  I know, who are you
chytám múzu...

Gerard
Vystoupil jsem z auta a stanul před ohromnou budovou, ktereé budu ode dneška říkat domov. Ovšem na dlouho to nebude. Nikde nevydržim dýl než měsíc. Jsem prostě problémové détě. Všechno začlo v pět, když se táta zabil a máma zbláznila. Od tá doby putuju z děcáku do děcáku. Dneska je mi 17 a tohle už je 76 děcák. Jo, baví mě počítat to. "Tak tě tady vítám. Doufám, že se ti tu bude líbit." z vrat vyšla obtloustlá ženština s rozjařeným výrazema a hrnula se ke mně. Couvl jsem. "No no..Snad se nebojíš. Vždyť už si velkej." zavtipkovala. Pokusil jsem se o chabý úsměv. Tady to bude peklo. Už abych vypad. "Já jsem teta Marie." "Way. Gerard Way." "Ale já to přece vím. Pojď provedu tě tady." čapla mě za paži a táhla dovnitř. Ukázala mi jídelnu, společenskou místnost i kuchyň. Ani jsem se nanamáhal zapamatovat si, kde co je. Počítám, že tak do týdne budu jinde. Dovedla mě k mému pokoji a se slovy, že za hodinu je oběd odešla. Neobtěžoval jsem se klepáním a vešel jsem.
Na jedné z postelí seděli dva kluci a čemusi se smáli. "Čau já jsem váš novej spolubydlící." odpovědí byla jasná ignorace. Jak chtěj hošánce něco zažijou. Hodil jsem kufr do na postel u okna, byla ustlaná, takže určitě patřila někomu z nich. A tyk, že jo. Ten, kterej vypadal jako by mu hlavu vymáče,li v rajskym protlaku, se zvednul a nadřízenecky si mě měřil. "To je moje postel tak si dej odchod." pán si myslí, že je kong. "Opravdu? Tak to se budeš muset přestěhovat." docela klidně jsem začal skládat své věci do poličky. "Jsem Gerard." představil jsem se a sedl si na postel. "Doufám, že si spolu budem rozumnět. Nemám rád lidi co dělaj problémy." a zatnul jsem pěsti. z jejich tváří se dalo vyčíst, že to pochopili. "Já jsem Rick." řekl zrzoun a přenesl si věci. "A já Tom."ušklíbl jsem se. "Bezva. Myslím, že bysme spolu mohli vyjít."
Do jídelny jsem šel společně s nima, protože bych se asi jinak ztratil. U výdejního okýnka jsem kupodivu dostal jídlo. Vypadalo to, že se to bude moct i jíst. Ale tak horší než v minulym děcáku to určitě nebude. Moji dva spolubydlící seděli u dost hlučné party. Přisedl jsem si k nim a sklidil pohledy, které naznačovali, že jsou uzavřená společnost. "Hele maldej odslizni." vzhlídl jsem od jídla a setkal se s pohledem bloňďatýho týpka. "Taky tě rád poznávám." odpověděl jsem s klidem. Bloňďák se začal zvedat. "To je Gerard. Bydlí se mnou a Rickem na pokoji." vložil se do toho Tom. Bloňďák se posadil. "Tak pročs to neřek hned? Já jsem Mark." Znovu jsem vzhlédl a kývl. Postupně se mi představili všichni. Nevim proč. Stejně si ty jména nebudu pamatovat. "No a odkud si přišel?" snažil se napravit špatný dojem Mark. "Ani nevim už nemám přehled." ušklíbl jsem se. "A v kolika děcákách si byl?" otočil jsem se za hlasem a zjistil, že patří docela pěkný holce. Myslim, že se jmenuje Linda. "Asi v 76." a sklonil jsem zase hlavu, čímž pro mě diskuze skončila. Ještě jsem zaslechl jak něco špatá kamarádce a pak se začly chichotat. Vypadá to, že mám fanynky.
Rači jsem šel odnést talíř. Na chodbě jsem málem zakopl. Na zemi se totiž krčil nějakej kluk a v ruce měl rozbitý brejle. Nad nim stál Tom a smál se. "Co je tu k smíchu?" "Ále, malej Míša si bude muset koupit nový brejličky. Já totiž šel a on mi najednou naběh na ruku. A já ji měl zaťatou." ušklábl jsem se a sehnul jsem se k tomu klukovi. Trochu se pobavím. "Tak co usmrkánku, kdepak máš maminku, aby tě utěšila?" šťouchl jsem mu do ramene. Chtěl jsem v této blažené činnosti pokračovat, ale Tom mi to zkazil. "Nech toho pakoně a poď. Ostatní čekají." zklamaně jsem se tedy zvednul a šel. Pobavím se někdy jindy.
tak co vy na to?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miša Miša | Web | 13. února 2008 v 12:37 | Reagovat

čo my na to XD my na to (ja XD), že sa nám to moc páči a že by sme moc radi spriatelili XD šlo by to?

2 LucyaH LucyaH | Web | 13. února 2008 v 18:29 | Reagovat

héééy tak toto je dosť brutálne, som zvedavá ako to dopadne..

3 bajenka bajenka | Web | 14. února 2008 v 22:21 | Reagovat

Noo ...proč mám pocit že se najednou roztrhl pytel se story z děcáků ...ale newa,je to fajne...

4 koko koko | 20. února 2008 v 19:19 | Reagovat

pokračuj pškný

5 Žirafaa Žirafaa | Web | 2. ledna 2009 v 22:34 | Reagovat

Tvá povídka bude zveřejněna na mém blogu z odkazem. Neber to jako krádež.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama