Plane of deaths

23. února 2008 v 19:51 | plceeek |  Plceeek´s stories -> jednorázovky
Mam nějakou blbou náladu a tak se z toho chci vypsat. Vypráví Bert.Doporučuju si k tomu pustit The Used - Blue and Yellow.
Jdu po ulici a koukám na ostatní lidi. Někdo jde z práce,někdo je veselý,někdo smutný - prostě každý má nějaké jiné pocity. Nikdo netuší,co bude za pět,za deset minut. Ani já to netuším. Může se stát cokoliv. Může přiletět UFO. Může být zemětřesení. Nebo taky může někde úplně na druhym konci světa vybuchnout sopka. Může se stát cokoliv. A všichni lidi na téhle planetě o ničem netuší. Netuší o ničem,co bude - ale možná ani neví o tom,co už JE. Vlastně je hrozný,když se děje něco o čem bys měl vědět ale nevíš o tom.
"Miláčku? Zítra odjíždím. Za týden se zase vrátím.."
Nevíš,co se děje na druhé polokouli. Možná ani nevíš,co se děje v sousední zemi,v sousedním měste,v sousedním domě nebo dokonce v sousední místnosti. Nevědomost někdy hodně bolí..to,že jste byli nablízku milovanému člověku,ale nebylo možné mu pomoct,protože jste nevěděl co se děje. Možná jste se zrovna něčemu smáli. A on trpěl.
"Neboj,dám na sebe pozor."
Dáváte si za vinu to,že jste tomu mohli zabránit. Ale možná to opravdu nešlo. Nebo ano? Neznáte odpověď. Nikdy se jí nedočkáte. A ať už by byla jakákoliv,stejně ji nepřijmete. Nechcete slyšet ostatní lidi a jejich marné řeči o tom,jak bude všechno dobrý. Nebude.
"Volám z letadla,všechno je v pořádku..miluju tě.."
Ve vašem životě se stane změna. Velká změna. Přijdete o někoho,koho milujete. Musíte se naučit žít bez něj. Bez toho,že byste se ráno probudili vedle někoho,kdo pro vás znamená všechno. Je celý váš život. A bez života se nedá žít. Aspoň tak mi to říkali.
"Už se těším až se vrátim. Znamenáš pro mě všechno...Zatím ahoj" Za chvíli po tom,co Gerard Way položil telefon, byly v letadle slyšet výkřiky plné strachu. Rána.. Bert McCracken za hodinu po tom zapnul televizi. Když se to dozvěděl,psychicky se zhroutil.
Gerard Arthur Way
*9. dubna 1977 ; +11.září 2001
Zemřel při útoku na Dvojčata.
Opustil rodinu,kamarády,přítele.
Všichni vzpomínáme.
Miluji tě,Gerarde. Nikdy na tebe nezapomenu. Slibuji....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 fayn fayn | 23. února 2008 v 19:52 | Reagovat

http://www.doprovodhracu.cz/detail.php?id=352  pls hlasuj pro dasu klikni na hvezdicku napravo a pomoz ji dostat se jako doprovod hrace na UEFA EURO 2008 hlasovat muzes kazdej den posli

2 Mecki Mecki | Web | 23. února 2008 v 19:56 | Reagovat

Brácháááááááááááááááááááááááá já tě zkopůůůůůůůůůůůůů chudák Berty

3 tess tess | 23. února 2008 v 22:40 | Reagovat

toto je na mě moc silný příběh :(( chjooooo....:((((

4 Lulusha Lulusha | Web | 26. února 2008 v 13:38 | Reagovat

chudínka bert... hahí

5 emily.way emily.way | Web | 2. března 2008 v 18:27 | Reagovat

ooh..fakt krásný :´(

6 Pansy Pansy | Web | 4. června 2008 v 14:25 | Reagovat

dojemný :'( ale povedl se (ten příběh)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama