Navždy spolu »berard«

16. října 2009 v 23:11 | Tess |  Tess´s strories -> jednorázovky
all right...to je poprvé co jsem napsala dvojici Bert + Gerard..Myslím, že určitě potěším jednu velkou fanynku Bertieho..ale zároveň na mě bude nasraná :D:D Jen chci říct, že takhle povídka je taková..ehm..já vím divná..mám divné období a trochu problémy s jednou osobou..a docela mi pomohlo tohle napsat..takže je to ta trochu o mně a o něm..mno..snad jsem ještě někdo chodí :D:D a pokud chcete pusťte si k tomu The Used - Paralyzed..napsala jsem to při týhle písničce..
A víte co? já jí to věnuju :D Takže můj první berard (jestli tomu tak vlastně můžu říkat :D) je pro JajPíka ♥

Myslel jsem si, že ho znám. Myslel jsem si, že ho znám ze všech lidí nejlépe. Můj nejlepší kámoš. Snad všechno jsme dělali spolu. Známe se snad od školy. Nebo už od školky? Nevím, ale je to fakt hrozně dlouhá doba. Pamatuju jsi, jak jsme v pátý třídě objevili díru, kterou se dalo koukat do holčičí šatny. Oba jsme tenkrát pálili za Julii Adamsovou. Byla fakt kus.

Nebo tenkrát, když jsme si chtěli udělat konečně pořádnýho Silvestra a málem podpálili chatu. Tolik zážitků, tolik vzpomínek. S ním. S mým nejlepším kámošem Bertem. Ještě minulý rok v létě vypadalo všechno super. Byly jsme na prázdninách na Floridě. Šetřili jsme si na to dost dlouho. Ale když jsme se vrátili, všechno se změnilo. Bert mě najednou začal přehlížet. Nechápal jsem.

Zkoušel jsem si s ním promluvit. Zjistit co se děje, ale vždy mě odbyl. Řekl vždy něco jako "To nic není." nebo "Co se pořád staráš." Až jednou když se opil na párty naší společné kamarádky to z něj vypadlo. Byli jsme spolu sami, protože všichni už odpadli. Vyprávěl mi o Floridě a jak změnil na určité věci pohled. Že je jiný než dřív. Že změnil pohled na mě. A pak mě políbil. Myslím, že by to nikdy neuděla, nebýt té spousty alkoholu. Byl jsem v šoku, nevěděl co udělat. Tak jsem se jenom nechal líbat.

Když jsme se přestali líbat, zašeptal mi do ucha ty tři slova. Slova, která zase změnila mě a můj život. "Miluji tě, Gerarde." Poté upadnul do opileckého spánku. Já jsem musel pryč. Pryč z téhle místnosti. Pryč od něj. Procházel jsem se jen tak městem. Po celý zbytek noci. Kouřil jednu ciragetu za druhou. Přemýšlel jsem. Když začalo svítat, stál jsem zrovna před branou parku. Vešel jsem a sednul jsi na nejbližší lavičku.

Proseděl jsem tam snad celé dopoledne, když mi zapípala sms. Od Berta. Chtěl se mnou mluvit. Psal, že nelituje toho, co řekl. Chtěl by mi to pořádně vysvětlit. A chápe, když už s ním nebudu chtít nic mít společnýho. Až v tuhle chvíli mi to všechno došlo. Můj nejlepší kamarád je gay. "Je gay." musel jsem to říct nahlas. Dopadla na mě tíha těch slov. Odepsal jsem mu, že to chápu, ale že chci být radši kamarád.

Poté jsem s ním několik dní nemluvil. Chtěl jsem, ale nebyl čas. A taky jsem neměl odvahu. Ale chyběl mi. Hodně mi chyběl. Uvědomil jsem si, že ten polibek byl pro mě zvláštní. Chtěl jsem ho zkusit znovu. Pokaždé, když jsem si na to vzpomněl, projelo mým tělem zvláštní mrazení. Naskakovala mi husí kůže. Vzrušení? A pak jsem se dozvěděl snad tu nejstrašnější zprávu. Lidi, že školy se to doslechli. Během chvíle to věděla celé škola. Všichni věděli, že je Bert gay. Nějací kluci si na něj počkali a dost ošklivě ho zmlátili. On to nepřežil. Snad se o to ani nesnažil, protože zranění nebyla moc vážná. Nenáviděl jsem ho za to. Teď to chápu a nenávidím sebe. Nenávidím se za to co jsem řekl, udělal a napsal.

Nechtěl jsem být jeho kamarád. Miloval jsem ho. Uvědomil jsem to až příliš pozdě. Tak strašně mi chybí. Znal jsem ho. On by chtěl, abych žil dál a měl šťastný život. Ale já nemůžu. Miluju ho a nikoho jiného. On byl jedinečný. On byl jiný. A proto jdu za tebou Bertie. Sice nevím co je po smrti, ale bez tebe život nemá cenu.




BANG!! Na stěně pokoje se rýsovala velké krvavá skvrna. Na stole ležel mladík se zbraní v ruce. Vedle jeho ruky dopis. Dopis plný pocitů, vzpomínek. Plný lásky. A ve vzduchu viselo několik slov.

"Miluji tě, Gerarde."
"Miluji tě, Berte."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 JajPi JajPi | Web | 16. října 2009 v 23:36 | Reagovat

:'( jak si mohla zabít Bertieho?! proč raději nemohli žít šťastně až do smrti a ty povrchní homofobiky uklidit někam do koutka jak už to v normálních klišeoidních povídkách bývá? :D:D:D:D:D Ale nee, děkujíííí moc! <33..

btw: stejně mi pořád dlužíš 2 díly kovboje, nemysli si :D

2 Tess Tess | Web | 16. října 2009 v 23:43 | Reagovat

mno..protože prostě..nevim :D se mi to tak hodilo :D ale nemáš zač..kovboje napíšeu..zítra asi..:D:D a asi možná napíšu ještě něco, kde Bert neumře :D abys měla radost :D

3 Klaudiqa Klaudiqa | Web | 17. října 2009 v 12:02 | Reagovat

wooow teda to bola rana na konci :D nemozem povedat ze sa mi to nepacilo, lebo stories so stastnym koncom mam v poslednom case dost...bolo to paradne, az na jednu vec...a nechcem aby si to brala ako kritiku, skor ako priatelsku radu =)) zdalo sa mi to dost kratke...viem ze to bol oneshot, ale viac by som to rozpisala, udialo sa toho az prilis v tak malom rozsahu slov...inak ti nemam co vytnut =) koniec u mna proste bodoval XD

4 Tess Tess | 18. října 2009 v 22:26 | Reagovat

díky :) máš trochu pravdu..je to asi krátké..ale psala jsem to hlavně proto, abych se vypsala, ze svých pocitů a když jsem to dopsala, tak jsem si řekla proč se o to nepodělit :D ale děkuju :))

5 JajPi JajPi | Web | 18. října 2009 v 23:35 | Reagovat

yo yo youu, kauboje ciii :D měli být už včera! :D:D

6 fallen angel fallen angel | Web | 21. října 2009 v 21:44 | Reagovat

wow... dobré. Dost dobré.

7 Mimush Mimush | Web | 19. listopadu 2009 v 19:52 | Reagovat

Bert to už má asi súdené, umierať. :D
Pripomenulo mi to staré časi FF-iek. Je to také obyčajné, ale pekné. :)

8 Justinka Justinka | Web | 7. ledna 2011 v 16:12 | Reagovat

Není to obyčejné, mrazilo mě a to ty kluky ani neznám. Pěkné, ale souhlasím, že by to mohlo být i delší, ale to je mou úchylkou na dlouhé povíky, tahle je super.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama